SAVATAGE pomalu upadají v zapomnění. S přelomem tisíciletí se rozutekli do svých vlastních projektů. Jejich hudba, která vzešla z klasického heavy metalu, ale kterou vytvarovali do svébytné podoby, žije dál. Ve své klasické sestavě se už pochopitelně nikdy nepředstaví, ale ve své druhé nejsilnější sestavě (tj. z alb „Dead Winter Dead“/„The Wake Of Magellan“) se měli letos po více jak dvou dekádách sejít znovu ve studiu a natočit nové album. Jak to dopadne, již není předmětem tohoto textu. Odkazu SAVATAGE se chytli mnozí, s větší či menší mírou inspirace. Za jedno takové uskupení lze považovat německou kapelu DAWN OF DESTINY (na starších albech). U nich se dá mluvit spíš o mírné inspiraci, mají vlastní výrazovou tvář a na současné německé scéně jde o jednu z těch zajímavějších kapel, byť ne příliš známých. Pro ně je hlavním skladatelem basista (kytarista, klávesák…) Jens Faber.

Jens Faber a bubeník Philipp Bock rozjeli v roce 2020 nový projekt – LEGIONS OF THE NIGHT. Rok 2020 byl vůbec pro hudební scénu významný. Někteří vyhořeli, jiní zase zplodili malé „koviďáčky“. LEGIONS OF THE NIGHT je takový „koviďáček“, který však vytrval a nyní vychází již třetí album. Cílem tohoto projektu bylo zřejmě vytěžit z odkazu SAVATAGE více pro vlastní hudbu. K tomu bylo potřeba ulovit nějakého toho Zacharyho. Tím se stal Henning Basse (METALIUM a mnoho dalších), který má dostatečně plný a zároveň trochu nakřáplý hlas (kteroužto podmínku zpěvačka Jeanette Scherff z domácí kapely nesplňuje).

LEGIONS OF THE NIGHT však nejsou lacinou kopírkou svých vzorů. Jejich hudba je chimérou mezi odkazem ranných „Olivovců“ a současnou epic/power metalovou scénou (hlavně tou německou). Jens Faber jako by z hudby své domovské kapely vykopal všechny romantizující, folkové a symfonické prvky a zachoval kostru postavenou na ostrých, hutných rifech a kytarách obecně. K tomu přidal klávesy se zvukem klasického piana a zachoval epické sborové refrény. Časté jsou změny rytmu, instrumentální pianové mezihry, kytarová sóla a vokální kreace postavené především na sborových pasážích. Třeba skladba „Better Men“ se ve svém závěru blýskne krátkou vokální pasáží s použitím kontrapunktu. To je něco, co dovedli právě SAVATAGE na desce „The Wake Of Magellan“ k naprosté dokonalosti. Vlastně nevím, proč to není obecně častěji používaný přístup. Chápu, není to jednoduché na komponování, ale výsledný efekt pro dramatičnost je silnější než stohlavé chorály. LEGIONS OF THE NIGHT to na svých albech občas použijí a vždy to dodá patřičnou šťávu.

Gró jejich hudby je však kontrast mezi tvrdými, rychlými rify, slokami hranými v rychlé metalové jízdě a melodickými plochami či vzletnými sborovými refrény. Posoudit lze z přiloženého videa ke skladbě „Darkness“. Tam je řečené vše podstatné. Na aktuální desce chvílemi ještě více přitvrdili. Některé skladby („Hate“) jsou plnohodnotným thrash metalem. Kromě nepochybně instrumentálně velmi zručného kapelníka je držákem i zpěvák Henning Basse, který všechny ty nápady a proměny dává se samozřejmou jistotou.

Ve skladbě „I Don´t See The Light“ se rozhodli rozehrát hutné a tvrdé rify v pomalém pochodovém rytmu až si neuvědomili, že hrají RAMMSTEIN, resp. jejich stejnojmennou klasiku. Oni si to určitě uvědomili, spíš je to zajímavá variace. K tomu svou skladbu prokládají častými změnami v rytmu. A tím se dostávám i k tématu negativ nahrávky. Mnoho jich není, tedy pokud tento styl padne do vkusu posluchače. Autor písní se však nevyhnul určitému schematismu. A právě ono měnění rytmů, ač je to zprvu poslechově skvělá věc, je nakonec na obtíž, je toho příliš na krátké ploše jedné skladby či jen sloky. Snaží se toho nacpat až moc do jednoho hudebního dílka. Časem to unaví, méně je někdy více. Nebýt tohoto neduhu, nebál bych se se svým hodnocením přiblížit až k nejvyšším číslům.